Čokoláda, sušenky, jupíky, hello přesnídávečky …

June 8, 2018; zdroj: https://www.zubatyblog.cz

Iva Zezulová, DiS.

Foto v příloze

Vstupuje do ordinace maminka s 5-ti letou holčičkou. Maminka usedá do sedátek a holčičku usazuji do mého křesla. Bývala bych byla tipla přesně opačné usazování, ale dobře, koukneme na to. Než se nadechnu, dává mi maminka lístek s doporučením od ošetřujícího dětského lékaře.
Počkat! Od DĚTSKÉHO LÉKAŘE? Pročítám ještě jednou razítko a jméno, které je mi dobře známé.
Nikdy se mi nestalo, že mi pacienta doporučí pediatr (děkuji!). Začínám tušit lumpárnu.

Holčičku usazuji, pokládám a vysvětluji jí, že nic nebude bolet, že jsem hodná a že si ty zoubky jen prohlédnu. Otevíráme ústa ÁÁÁÁÁÁÁÁ. Á! Málem mi vypadly oči z důlků. Myslím si, že jsem viděla už dost a na nedočištěné dětské zuby jsem již zvyklá. Ale tohle mě tak zaskočilo, že jsem, když nad tím teď přemýšlím, musela vypadat opravdu komicky. Vyvalené oči, upřené na matku a jeden velký otazník, jestli to, co vidím, je opravdové.

Bylo. Absolutně destruovaný chrup. Kousky zubů odpadané, některé zuby ulámané u krčků, z pusinky šel odér, který bych slabším povahám nepřála. Četné demineralizace nebo-li odvápnění skloviny/počínající zubní kazy. Nevyčištěno.
Holčička kouká, já koukám a po pár sekundách vzpamatování se se ptám, zda chodí k zubnímu lékaři a kam. Nechodíme, nikde nás nechtějí. Ano, situace je u nás vážná a zubní lékaři jsou nedostatkovým zbožím – ale v Plzni (vím, že je to 60 km daleko) by ji určitě vzali. Je to vše jen o prioritách a pokud neobětujete 2 dny v roce kvůli preventivkám u zubního lékaře s dojezdem 60-ti km, pak jsou priority zkrátka někde jinde a já lomím rukama. Každý svého štěstí strůjcem a debata na dlouhé večery. LEČ! To, co bylo v té pusince bylo šílené. A nemohla za to holčička! Spousta zubů na vytrhnutí, spousta zubů na opravení, šílená změť bakterií – kéž bych ten cirkus mohla vyfotit a byl vidět, bylo by to lepší než ZOO. Do tohoto pole se mají začít klubat stále zuby – poslední zuby, které jí narostou? Pokud tak bude pokračovat, bude při troše dobré vůle ve dvaceti bezzubá, obézní a s rozběhlou cukrovkou druhého typu.

JAK SE TOHLE MŮŽE PO 5 letech života zubů v dutině ústní vůbec stát?

Jednoduše. SLADKÉ.
Holčička nepapala nic jiného. Nejen, že byla na cukru závislá a když se jí nedostávalo, měla klasický absťák – maminka udává jekot, křik, vztekání se, jemnou dětskou agresivitu. To docela brzy!
Mimo cukrátek, lízátek, čokoládiček, sušenek, pila ještě sladké limonády. Ráno, odpoledne, večer, během spaní. Vodu neznala (překvapivě ji nechutnala), strava se skládala z rohlíků a dobrůtek doslazovaných opět a pouze jenom cukrem. Kde je zelenina, kde je ovoce? Proti rohlíku pro děti nic nemám, dlabali jsme ho všichni, ale tohle už je moc.
Holčička ještě nemá rozum na to, aby věděla, že tohle je špatně, konzumuje to, co ji rodiče/maminka v tomto případě dá. Je nástrojem rodičů a pokud z dětí uděláme schránky závislé na cukru – a není to absolutně vůbec těžké, neb s dnešním průmyslem, marketingovými tahy a dostupností  čehokoli, kdekoli, jsme u zdroje neustále. Ve škole jsme se učili, že rodič za dutinu ústní svého dítka zodpovídá cca do 12ti let, kdy by měl s dětmi čistit, dočišťovat a kontrolovat. Čištěním se dá ledacos zvládnout, ale na celodenní uždibování, usrkávání sladkého nepomůže ani důsledná očista zubů 2x denně.

Apeluji maminky na vás. Dřív než se řekne švec budou zuby vašeho nejmilejšího tvorečka na světě prošpikované zubním kazem. Budete sedět v čekárně, dítko bude v tom lepším případě nenateklé, nervózní, bude mít strach, bude pobrekávat. Už to bohatě stačí, aby se mu další návštěvu nechtělo do křesla. V tom horším případě se v ordinaci zažije trhání, které děti nenesou dobře, nebo vrtání.
Přemýšlejte co a kdy dětem dáváte, co celý den konzumují a hlídejte ty cukry. Není pro nás zubaté i ostatní točících se kolem zubů nic horšího, než malé pusinky s ďourami od kazu, když se řekně ÁÁÁÁ.

P.S. Fotka je pořízena, již po vyleštění a očištění zubů od nánosů povlaků.