Z deníků žáků páté třídy

Z deníků žáků páté třídy

Štěňata

Jednoho krásného dne se fence Leně narodila čtyři malá štěňátka. Byli to zlatí retrívři. Jedno z nich bylo zvláštní. Mělo každé očko jiné. Také barevně se lišilo, jeho srst byla neobvykle tmavá. Jinak bylo úplně stejné - až do jednoho dne. Najednou začalo místo štěkání mňoukat. Všem to vadilo. Nikdo ho nechtěl. Až do jednoho dne. K paní Tredylové (majitelka štěňat) přišla jedna maminka s holčičkou. Bylo jí deset let a stále koukala na zvláštní malé štěňátko. Děvče se jmenovalo Adéla. Adéla potichu řekla své mamce: "Mami, můžu si vzít to tmavé štěně?" "Ano, můžeš," odpověděla maminka Adély. "To štěně je zvláštní," řekla paní Tredylová. "Čím je zvláštní?" zeptala se Adéla. "Ono mňouká," odpověděla chovatelka. "To nevadí," vykřikla Adéla. A tak si je Adéla vzala. Byla první, komu nevadilo, že mňouká. Stali se z nich dva nejlepší kamarádi. A protože to byla fenka, dala jí jméno Tmala. Z Tmaly vyrostla velká fena, ale stále mňoukala. Všichni se jí smáli. byla moc smutná. Adéla ji vždy utěšila. A tak to šlo douhlo. Jednou už to Adéla nevydržela, když kluci o dva roky starší než ona, okřikla kvůli posměchu. Vrhli se na ni a tak se Adéla dala na útěk. Běžela co mohla. Kluci ji však doháněli a tak se Adéla zčala bát. Měla kluky už za patami, když v tom přiběhla Tmala. Začala na kluky vrčet a tím je zahnala na útěk. Adéla objala svou psí kamarádku a od té doby se už Tmale nikdo neposmívá a Adélce nikdo neubližuje. Ty dvě se navzájem brání, jsou to dvě nejlepší kamarádky, které se nerozdělí.                       (Katka Supová)

Jak mi uletěl drak

Jednoho dne jsem měl narozeniny a dostal jsem draka. Hned jsem ho chtěl vyzkoušet, ale zrovna začalo pršet. Druhý den také pršelo a třetí také, ten čtvrtý den už bylo krásně, ale bylo mokro. Takhle to pokračovalo dál celý týden. Nakonec ten další týden už bylo tak akorát na pouštění draka. Šel jsem na hřiště a vypustil ho. Najednou se přihnal silný vítr a draka odfoukl. Byl jsem smutný. Přišel jsem domů a viděl draka zamotaného ve stromě. S radostí jsem ho rozmotal a pouštěl dál.                          (Martin Lukášek)

Jak se tučňák vydal na cestu kolem světa

Na Severním pólu žil jeden tučňák. Jmenoval se Alex. Se svou rodinou bydlel v opuštěném iglů po polárnících, kteří zde zkoumali život tučňáků. Když si jednou Alex hrál s bratrem Martym na ledovci, kus ledovce se s Alexem utrhl a vlny ho odnesly na širé moře. Marty to doma řekl tátovi, který s klidem odpověděl: "Neboj se, Alex se určitě vrátí, je chytrý." Alex plul a plul až se pod ním kra rozpustila, uviděl pevninu. Doplaval na pláž. Chtěl vědět, kde je, ale nikoho neviděl. Rozhodl se, že půjde dál. Ale za chvíli ho bolely nožičky. Pak potkal nějaké zvíře, které nikdy neviděl. Zeptal se ho: "Prosím tě, nevíš, kde to jsem?" "Nevím, ale támhle je turistická mapa, podívej se tam." Zjistil, že je ve Francii. Když se tak díval na mapu, napadlo ho, že si udělá výlet kolem světa. Do cestovní tašky si zabalil mapu, něco na zub, baterku a nůž. Pak si naplánoval trasu: nejprve pojede do Anglie, poté do Berlína v Německu, popluje řekou Dunaj, podívá se do Istanbulu. Pak vyleze na Mount Everest, poběží do Pekingu, přes Hong Kong popluje do Sydney, pak parníkem do Kapského města a později do Brazílie. Pak se sveze na motoce do Chicaga. V Anglii potkal spoustu tučňáků. Chtěl se k nim přidat, ale žili v ZOO. V Berlíně potkal roztomilé včeličky, které mu na cestu daly sladký med. V Pekingu potkal svoji dávnou přítelkyni tulenici Ivanu. V Brazíli viděl roj exotických tanečnic. V Chicagu navštívil svoji tetu Martu. Nakonec si řekl, že se vrátí domů. Urazil velký kus cesty, až se zastavil na Severním pólu. Jeho rodina byla ráda, že se vrátil.     (Veronika Bahenská)

Nakresli podle popisu:

1. Hlavní část je do tvaru obdélníku. Část, kterou se to spouští je do trojúhelníku. Je to modré. Když se to zapojí do elektriky, uvede se to do provozu. Využívá se hodně.

2. Má obdélníkový tvar. Je ze dřeva a z kovu. Barvu má šedou a hnědou. Váží 20 gramů a na délku má asi 4 nebo 8 cm. Není na elektriku ani na plyn.

3. Slouží jako nábytek. Má to čtyři nohy, žebřík a tři plátna: u žebříku zeď, uprostřed dveře a na druhé straně okno. Nahoru se dá vylézt.

4. Má obdélníkový tvar. Je vyrobený z mnoha papírů. Jeho přední strana je barevná. Má spoustu prázdných listů, které jsou schované ve tvrdší vrstvě papíru - tzv. deskách.

5. Uprostřed je kruh a ten má dvě nohy a malé ruce. Hlava je stejná jako kruh. Na hlavě nakresli čepici s bambulkou. Je celý bílý, má černé oči a růžový nos. Čepičku má modrou.

6. Má tvar obdélníka. Barva černá a knoflíky. Bývá to na zemi u stolu a dou stama dráty do elektriky.

7. Má tvar stojatého obdélníku, dole je malý ležatý obdélníček, který se dává do pusy. Je tmavě zelený, je z plastu, je dutý. Uvnitř je železná dutá trubička, ve které je sprej. Je středně velký.

8. Moje věc má tvar koule a trojúhelníku, bez špičky pod tím. Slouží to pro radost. Dává se to do elektriky. Je to ze skla a plastu.

9. Má to tvar obdélníku, horní strana je uotevřená. Na boku má čtvercovou stranu, ve předu je delší strana než na boku. Na boční straně je žlutý škrkanec, celé je to růžovočervené.

(Odhalení: 1. tavná pistole; 2. zavírací kapesní nůž; 3. postel s domečkem; 4. deník; 5. plyšový panáček; 6. počítač; 7. inhalátor; 8. efektní lampa; 9. krabička na dárky)