Projekt 4. a 5. třídy - Záhadný dům (17. ledna 2012)
To jsme takto spojili dvě třídy, z lavic vyznačili dům, rozdělili jednotlivá podlaží no a nápady začaly přicházet...
Sklep
Záhada ve sklepě
Jednou o půlnoci zaslechla Dominika zvuky ze sklepa. Vzala si pánev z kuchyně a šla se tam podívat. Odemkla, sestupovala po schodech dolů, chtěla rozsvítit, ale v tu ránu vypl jistič. Uviděla pavouka a lekla se. Zase se ozvaly ty divné zvuky, tak se tam šla podívat. Šla velice pomalu za zvukem, aby nikoho nevyplašila. Uviděla jen starou skříň, která podivně vrzala. Řekla si: "Hmm, takových starostí kvůli staré rozvrzané skříni," a vydala se po schodech nahoru, nevšimla si, že zapomněla zavřít dveře. Konečně si lehla do postele. Na chvíli usnula, ale vzbudila se kvůli skřípotu dveří. Šla zavřít dveře, odradilo ji však světlo, které pocházelo ze sklepa. Udivila se, protože pojistky stále nefungovaly. Raději se šla podívat, co to svítí. Byla to kniha položená na krabici. Kniha byla zaprášená a od pavučin. Dominika ji nechtěla otevřít, ale nakonec se odhodlala a otevřela ji. Přečetla si, že sklep je záhadný. Šla se podívat do dalších místností. Byly tam jen pavučiny, skříně, plísně na zdech, ale nikde nic záhadného. Ještě tam byly staré knihy a obrazy z roku 1732. Vzala si věci z roku 1732 a knihu o záhadném sklepě. Už nikdy do sklepa nevkročila. V pokoji si vše, kromě knihy o záhaném sklepě, schovala a knihu poté hodila do krbu. A od té doby už neslyšela žádné zvuky ze sklepa. (T. Braun, B. Kovářová, N. Hryčovská, M. Hrabalová)
Dobrodružství ve starém sklepě
Jednoho dne jsme se s maminkou rozhodly, že navštívíme naši pratetu. Nikdy jsem u ní nebyla. Jeli jsme v autě, zrovna jsme zastavily u starého domu. To snad mamka nemyslí vátžně, nechat mě tady v té rozpadlině s tetou, kterou jsem v životě neviděla. Máma mi vyhodila tašky a chtěla se rozloučit. Já jsem si jí ale nevšímala, pomalými kroky jsem se loudala k domu. Teta mě přivítala s plnou náručí. Myslím, že jí bylo padesát, ale nebyla jsem si jistá. Teta mi ukázala můj pokoj. Jelikož jsem byla hodně unavená, lehla jsem si a usnula. Ráno mě probudil zvuk pištící konvice. Teta mě zavolala ke snídani. Dostala jsem jogurt s rohlíkem a ovocný čaj. Po snídani mi teta dovolila prohlédnout dům. Objevila jsem zelené dveře, na kterých byl nápis SKLEP. Pomalu jsem otevřela dveře a sešla jsem dolů po schodech. V tom mi pod nohy vlétla myš. Potichu jsem zaječela, myška také zaječela. Já se na ni zkoumavě podvíala, myška vykřikla: "Neubližuj mi!" A já jsem jí odpověděla: "Nechci ti ulbížit, jen jsem se tě lekla." Potom mi myška vyskočila na rameno a pošeptala mi do ucha: "Pojď, ukážu ti náš klsep." A já jsem se jí tázavě zeptala: "Náš?" "Bydlíme tady už dlouho," řekla myška. A tak jsme prozkoumaly sklep. Potkaly jsme i její rodinu, se kterou mě seznámila. Ve sklepě mě nejvíce zaujal obraz, na kterém byla nakreslená Mona Lisa. Byla tam ještě spousta krabic a starých kusů nábytku. Strop měl na sobě sice plíseň a v rožcích pavučiny, ale stejně jsem se cítila dobře a v bezpečí. Každý den jsem za myškami chodila. Bohužel už byla sobota a já musela domů. Myšky mi na rozloučenou dali mušličku a já v ní slyšela moře. Nasedla jsem do auta k mámě, rozjely jsme se a já vzala do ruky mušli. Něco v ní zapískalo. Byla to malá myšička. Už jsme dojely k našemu domu a proto jsem se rozhodla myšku si nechat. Byly jsme dobré kamarádky. Za týden nám maminka oznámila, že zase pojedu k tetě. Byla jsem ráda. Jsem zvědavá, co s myškami zase zažijeme. (K. Supová, V. Bahenská, T. Jurkasová, E. Juraksová)
Obytná část domu
Strašidelný myší dům
Byly jsme venku a již z dálky jsme uviděly dům. Přišly jsme blíž a všimly si, že v obytné místnosti bliká zářivé světlo. Otevřely jsme dveře a nahlídly dovnitř. Verča, protože pořád dělá hlouposti, upadla na zem. Když dopadla, tak začala vrzat a pískat podlaha. Lekly jsme se a utekly do další místnosti. Byl to záchod a na něm seděl kostlivec. Četl si noviny a když je oddělal, řekl: "Nazdár!" A přitom šel vidět jeho zářivý chrup. Utíkaly jsme do další místnosti, byla to ložnice. Přišly jsme blíž. Pod peřinou se něco hýbalo. Terka oddělala peřinu a tam byly malé myši. Terka zapištěla a odstoupila od postele. Verča přišla k peřině a řekla: "Vždyť jsou to jen malé myši." Myši vykulily velké rudé oči. Verča se také lekla a utíkala s Terčou a Barčou do další místnosti. Byla to kuchyně. Barča otevřela růžovou flašku a chtěla ji vypít. Verča ji naštěstí zastavila. Přes kuchyň přeběhlo stádo myší, které na sobě něco nesly. Pronásledovaly jsme je až do dětského pokoje. Myši vysadily záhadnou věc na koberec a utekly. Terča přišla k té záhadné věci a zjistila, že je to malé dítě. Hladila ho a hrála si s ním. Najednou vedle ní proběhli potkani. Odlákali Terčinu pozornost a dítě jí olízlo. Terča se proměnila v žábu. Nevěděly jsme, co dělat a Verču napadlo, že bychom jí mohly dát lektvar z růžové lahvičky. Terča se napila a proměnila se zpět v Terču. Terča úlekem spadla a slyšela znovu tajemné vrzání. Z díry v podlaze vykoukla malá kostra myši. Všechny jsme se lekly a utíkaly jsme pryč. Už víme, že sem nikdy v životě nepůjdeme. Byl to pro nás velký zážitek zvaný "Strašiedelný dům myší". (V. Špačková, T. Hudcová, B. Mandová)
Zkoumáme nový dům
Píše se 30. červenec roku 2009 a my jsme se přistěhovali do nového domu. Sklep jsme již prohledali a byl hodně strašidelný, tak jsme zvědaví, co nás čeká v obytné části. Když jsme otevřeli dveře, uviděli jsme staré, rozvrzané schodiště. Ve stínu schodiště se objevily staré dveře. S bratrem jsme neodolali a museli je otevřít, mezitím šla máma s tátou podívat se do kuchyně. Když jsme tajemné dveře otevřeli, byla tam tma, proto jsme si vzali svíčky - místo baterek, které jsme nechali v autě. Jakmile jsme vešli dovnitř, uviděli jsme chodbu, ve které byly svíčky. Máma a táta zatím uklízeli dům, byla tam spousta prachu, pavouků a myší. Na konci chodby byla knihovna, ve které svítilo hodně svíček. Uprostřed té záře pocházející z plamínků svíček byla jedna velmi zvláštní kniha. Odfoukli jsme z ní prach a objevil se nápis "Zakázaná kouzla". Nešlo nám do hlavy, proč byla ta kniha obklopena hořícími svíčkami a proč zrovna zakázaná kouzla. Nemohli jsme odolat a knihu jsme pomalu otevřeli.... Vylétli z ní duchové. Nakonec jsme zjistili, že jsme v garáži a duchové byly obyčejná prostěradla, no a táta v tu chvíli zrovna otevřel vrata a zavolal: "Pojďte nám pomoct vybalit." A tak jsme šli, ale nešlo nám z hlavy, jak je možné, že kniha se tam najednou objevila, když ráno v garáži nebylo vůbec nic. Naše pokoje byly zajímavé a už se těšíme na další místnosti - naše objevy si budeme zapisovat. Další den ráno jsme byli na průzkumu v obývacím pokoji, kde jsme našli jen pavouky pod gaučem a myši, které nám překousaly dráty od televize. Proto jsme šli zpět do kuchyně, ale tam nás nic nezaujalo a tak jsme pokračovali do koupelny. V Koupelně teklo místo vody víno. Mysleli jsme si, že se každý den budeme koupat ve víně, ale nakonec jsme zjistili, že táta omylem napojil místo vody sud vína. Těšíme se na další zážitky. (E. Kolečkářová, R. Foltýn, M. Lukášek)
Půda
Záhadná půda
V záhadném domě každý otevře dveře a tam uvidí spoustu starých věcí a obrazů. Je tam hodně kouzelných starožitných obrazů z války, všechno je nádherné a opravdu staré. Myši se tam tiše procházely každý večer. Každý večer zaplavila půdu velká tma. Vstoupili jsme tam a uviděli knihu kouzel. Když jsme tam šli, uviděli jsme úžasné věci - například obrazy, knihy a různé stolní hry. Marek uviděl kostru, která byla pověšená na zdi a my jsme se lekli. Byli jsme vystrašeni. Pak jsme se uklinili a potom jsme zase hledali další záhadné věci. Jakmile jsme dohledali, zavřeli jsme dveře a byli jsme opravdu spokojeni. (M. Goljeová, M. Rotrekl, V. Ledvinová)
Tajemná půda
Kdysi jsme znal jeden močál. Tím močálem jsem se rád v podvečer procházel. Jednou jsem zašel hlouběji až do močálu. Nikdy jsem tam ještě nebyl. Byla tam hustá mlha, z té mlhy se vynořil dům. Chtěl jsem ho prozkoumat, ale řekl jsem si, že bych měl zavolat kamarády. Kamarádi přišli a šli jsme prozkoumat celý dům. Dům byl nudný a proto jsme šli na půdu. Na půdě překvapivě bylo světlo, protože tam svítily svíčiky. S kamarády jsme měli divný pocit, něco jsme slyšeli a protože jsme byli moc zvědaví, podívali jsme se za dřevěnou desku. Byl tam veliký pavouk. Všichni jsme se lekli a vyběhli jsme před dům. Chtěli jsme se ještě naposledy podívat na dům, ale byl pryč!!! A do dnešního dne nevím, kam ten dům zmizel. (M. Škarvada, F. Gígel, P. Zajíček, J. Otoupalík)
Poté jsme vzali balící papíry, barvy, palety a štětce, nechali se unášet svou fantazií...